O (p)ražské kultuře

Naše hlavní město již v minulých stoletích  o (dd)aně, s láskou přijímalo domácí i ciz (í)   um (ěn)í.  Na svých vychá (z)kách po měst (s)kých ulicích jsme ob (je)vil (i)   mnoho památných desek, které připomínal (y)    pob (y)t nejvýznam (ně)jších umělců z celého světa. Muzea, galerie a koncertní síně v Praze byl (y)   vždy vyhledávány všemi, kteří milují um (ě)ní a   (s)bírají poznatky o h (i)storii (č)eského národa. Právě teď, v prvních jarních dnech, kdy se nad námi ro (zz)ářil (y)   paprsky slunce,   (s)hromáždil (y)   se nesčetné davy lidí před památnými místy. Všichni ne (ú)navně čekal (i),   až si prohlédnou  v (y)stavené bohatství. Mnozí z nich navštívil (i)   i Národní divadlo, aby pak doma vyprávěl (i),  jak na ně zapůsobil (y)   nejvýznam (ně)jší skladby, divadelní hry i výpravné balety. I pra (žš)tí občané si musí vážit ce (nn)ých staveb, kulturních památek a uměleckého života svého města.