Přídavná jména označují vlastnosti podstatných jmen nebo jejich význam blíže určují a zpřesňují (neznámý člověk, sestřina želva). Určujeme u nich mluvnické kategorie: pád, číslo, rod, kromě nich ještě druh a vzor. Skloňují se a jsou plnovýznamovým slovním druhem. Ve větě plní nejčastěji funkci shodného přívlastku, příp.jmenné části přísudku.

S podstatnými jmény, k nimž patří, se shodují v pádě, čísle a rodě, v rodě mužském se v některých pádech rozlišují i tvary životné a neživotné.

Druhy přídavných jmen

Přídavná jména tvrdá

Mají tvar složený (dlouhý – v koncovce je dlouhá samohláska). V 1.pádě jednotného čísla je trojí zakončení podle rodů koncovkami -ý, -á, -é. Skloňují se podle vzoru mladý, mladá, mladé.

V koncovkách přídavných jmen tvrdých píšeme -ý (smělý obránce, s drzým člověkem). Pouze v

1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -í (obětaví zachránci). V 7.pádě množného čísla všech rodů píšeme koncovku -ými (smělými obránci, známými umělkyněmi). Ve spojení s podstatnými jmény označující párové části těla píšeme v 7.pádě množného čísla koncovku -ýma (šikovnýma rukama, modrýma očima).

U některých přídavných jmen tvrdých se v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného mění souhlásky nebo souhláskové skupiny: drahý – drazí, slavkovský – slavkovští, plachý – plaší, americký – američtí, krotký – krotcí apod.

Mají tvar jmenný (krátký – bez koncovky nebo s krátkou samohláskou). Jsou zakončena stejně jako tvrdé vzory podstatných jmen. Skloňují se podle vzoru mlád ( jako pán, 1.pád jednotného čísla rodu mužského je bez koncovky), mláda (jako žena), mládo (jako město).

Jmenné tvary mají jen některá přídavná jména tvrdá. Užívá se jich většinou pouze v 1.pádě jednotného i množného čísla. Jen zřídka se jmenných tvarů užívá ve 4.pádě (např.Záchranáři našli ztracené chlapce živy a zdrávy.). V koncovce 1.pádu množného čísla rodu mužského životného píšeme – i (Sourozenci k němu byli laskavi.), v rodě mužském neživotném a ženském píšeme -y (Všechny úkoly byly již hotovy. Okolnosti tohoto případu mi nejsou známy.).

Přídavné jméno rád, ráda, rádo má pouze tvary jmenné.

Přídavná jména měkká

Mají pro všechny tři rody stejnou koncovku – í, skloňují se podle vzoru jarní. Při skloňování přídavných jmen měkkých píšeme vždy – í (např. ryzím, kosí, cizího). Ve spojení s podstatnými jmény označujícími párové části těla píšeme v 7.pádě koncovku – íma (kočičíma očima, vlastníma rukama).

Přídavná jména přivlastňovací

Přivlastňují jednotlivé, určité osobě. Tvoří se z podstatných jmen rodu mužského příponami – ův, -ova, – ovo a z podstatných jmen rodu ženského příponami – in, – ina, -ino. Skloňují se podle vzoru otcův, otcova, otcovo a matčin, matčina, matčino. Jsou-li utvořena od vlastních jmen, píšeme je s velkým počátečním písmenem (Eliška – Eliščina sestra, Mánes – Mánesův orloj).

V 1.a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného přídavných jmen přivlastňovacích

píšeme – i (fotbalistovi spoluhráči, lékařovi pacienti). V 7.pádě množného čísla všech rodů

píšeme – ými (kuchařovými pomocníky, řidičovými zkušenostmi). V ostatních pádech

píšeme – y/ – ý (do Nerudovy ulice, Petrovy telefonáty, dědečkovy sestry). Ve spojení s podstatnými jmény označujícími párové části těla píšeme v 7.pádě – ýma (lékařovýma rukama, Pavlovýma očima).

Stupňování přídavných jmen

Některá přídavná jména tvrdá mohou vyjádřit trojí stupeň vlastnosti. Druhý stupeň tvoříme z prvního stupně pomocí přípon – ejší, – ější, – ší nebo koncovkou – í. Třetí stupeň tvoříme z druhého stupně předponou nej-.

Některá přídavná jména tvoří druhý stupeň nepravidelně (mění se kořen slova).

Při stupňování může docházet ke změně souhlásek nebo souhláskových skupin: těžký – těžší,

blízký – bližší, drahý – dražší, vysoký – vyšší, suchý – sušší, hezký – hezčí apod.

Význam přídavných jmen je možno zesilovat nebo zeslabovat pomocí příslovcí (např. velmi spokojený, neobyčejně pracovitý, málo náročný, mnohem větší apod.).