Příslovce

vyjadřují bližší okolnosti dějů nebo označují stupeň vlastnosti a míru předmětu. Jsou to slova neohebná, avšak plnovýznamová. Ve větě plní nejčastěji funkci příslovečného určení.

 Podle povahy okolnosti rozlišujeme příslovce:

1. MÍSTA (např. vlevo, domů, zdaleka, tudy), odpovídají na otázky Kde? Kam? Kudy?

2. ČASU (např. včera, dlouho, občas), odpovídají na otázky Kdy? Jak často?

3. ZPŮSOBU (např. pomalu, tiše, nadarmo), odpovídají na otázku Jak?

4. PŘÍČINY (např. proto, smíchy, vzteky), odpovídají na otázku Proč?

5. MÍRY – označují stupeň vlastnosti (např. poměrně slušný, velmi hodný) a míru předmětu (např. hodně štěstí, mnoho úspěchů); odpovídají na otázku Do jaké míry?

pruvodcečj

Učebnice průvodce českým jazykem v obchodě UčebniceMapy.cz za 199 Kč

Tvoření příslovcí

1. Z přídavných jmen příponami -e/-ě, -o, -y, např. náhlý-náhlé, zbytečný-zbytečně, častý-často, český-česky.

2. Ustrnutím tvaru podstatného jména, např. kolo- kolem, běh-během, trocha-trochu, ráno-ráno.

3. Spojením předložky s jiným slovem. Takto vzniklá příslovce se nazývají příslovečné spřežky a píší se dohromady jako jedno slovo,

s podstatným jménem: hlas-nahlas, paměť- zpaměti, tma- potmě

s přídavným jménem: pravý-vpravo, volný-zvolna, podrobný-dopodrobna

se zájmenem: vše-ovšem, to-přitom

s příslovcem: těžko-ztěžka, blízko-zblízka, kradmo-pokradmo

Od spřežek odlišujeme tvary s předložkovou vazbou. Můžeme-li do výrazu vložit přívlastek, nejde o spřežku. Např. Vyšli jsme nahoru do kopce. Vyšli jsme na horu (na nejvyšší horu).

Je-li rozdíl mezi předložkovým pádem a příslovcem málo zřetelný, můžeme takové spojení psát dohromady i zvlášť (zblízka-z blízka, poprvé- po prvé, kupříkladu- ku příkladu).

Stupňování příslovcí

Některá příslovce mohou svými tvary vyjadřovat trojí stupeň vlastnosti nebo míry. Druhý stupeň se tvoří pomocí přípon eji, -ěji, -e. Třetí stupeň vytvoříme z 2.stupně přidáním předpony -nej.

1.stupeň 2.stupeň 3.stupeň
krátce kratčeji nejkratčeji
krásně krásněji nejkrásněji
vysoko výše (výš) nejvýše (nejvýš)

Někdy se tvoří druhý stupeň z jiného kořene než první stupeň: zle-hůře, dobře-lépe, brzy-dříve, málo-méně, mnoho-více.

Koncové -e může ve druhém a třetím stupni odpadnout (např. dráže/dráž, výše/výš, hůře/hůř).

Některá příslovce mají při stupňování dvojí, popř. trojí tvary (např. úže/úžeji, hloub/hlouběji, šíře/šířeji, snáz/snáze/snadněji).

Význam příslovcí můžeme zesilovat nebo zeslabovat pomocí dalších příslovcí, např. ještě lépe, mnohem zdravěji, poměrně včas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *