Dva orloje Před   (p)ražským orlojem, jehož památka je spjata se jménem mistra Hanuše, se denně shromažďují zástup (y) dospěl (ý)ch a skupiny tur (i)stů. Dojem (ně) působ (í)    dávná minulost, když z bl (í)zkých i vzdálených chrámov (ý)ch  věží zaznějí syté údery zvonů. Na orloji kromě   (M)ánesovy alegorie měsíců je   (z)vláště zajímavý strnulý pohyb apoštolů,  v (y)zvánění smrti a  s (í)pavé kokrhání kohouta. A v Olomouci? Národní umělec Karel Svolinský, rodák ze Svatého Kopečku, rád vzpomíná na uplynulé mládí. Jako chlapec se často vydal s maminkou do Olomouce a (z)koumal orloj. Léta  pl (y)nula a lítice válečná i tu    (z)působ (i)la ztráty. Při opravě orloje zvolil Karel Svolinský výjevy z lidových ob (y)čejů na (H)ané. Jízda králů a vystoupení královniček připomněl (y)   oblíbené veselice a dvanáct měsíců obv (y)klou práci v zemědělství. A tak ze skleněných smaltů vznikla skvělá mozaiková výzdoba.