Zlatý vrch. Libor byl jedi (n)ý s (y)n chudé vdovy. Když se vyučil zahradníkem, prosil o práci v tam (ě)jší královské zahradě. Jednoho dne šel k rybníčku pod vrbové křov (í) odpočívat, lehl si na mě (kk)ý trávník, hleděl k truchlícím vrbám, jejichž l (í)bezné koruny se skláněl (y) k hladině rybníka. Tu něco nablí (z)ku zašum (í). Tiše rozhrne Libor proutí a vidí v rybníku tři pa (nn)y se koupat. Pak vyšly na břeh a ustrojily se do bíl (ý)ch šatů, prom (ě)nily se v labutě a ulétly. V noci si vzpom (ně)l na tu nejkrásnější a usmyslil si, že ji získá pro sebe. A tak druhý den , když se labutě opět ob (je)v (i)ly, s (ch)oval Libor té nejmlad (š)í závoj. „Což m (i) (mně) závoj ptáci zanesl (i) nebo zl (í) lidé (z)cizili?“ plakala dívka.