Předložky

PŘEDLOŽKY vyjadřují vztah podstatných jmen aj. jmen k jiným větným členům. Jsou neohebným, významově nesamostatným slovním druhem. Jejich význam se projevuje teprve ve spojení se jmény, tvoří s nimi předložkovou vazbu.

Podle původu rozlišujeme předložky:

1. PŘEDLOŽKY VLASTNÍ (PŮVODNÍ) – mají jen význam předložek,nemohou být jiným slovním druhem, např. k, pro, nad, při, ze.

2. PŘEDLOŽKY NEVLASTNÍ (NEPŮVODNÍ) – mohou být podle větné souvislosti i jiným slovním druhem, např. během léta – rychlým během, začátkem týdne – s dobrým začátkem.

Předložky se spojují se jmény a tvoří s nimi předložkový pád:

s podstatným jménem – za úplňku, během týdne,

se zájmenem – o tobě, se všemi, na každého,

s číslovkou – po čtyřech, s oběma.

Předložky se mohou pojit s jedním nebo několika pády:

s 1.pádem se spojují pouze předložky cizí, užívané např. ve spojeních Sparta versus Slavia, policie kontra pachatelé, kuře ‚a la bažant,

s 2.pádem se spojují předložky bez, do, kromě, od, u, z/s, za, složené předložky, např. zpod, a převážná většina nepůvodních předložek, např. během cesty, uprostřed rybníka, nedaleko vesnice,

se 3.pádem se spojují předložky k, (na)proti, vůči, např. k činu, (na)proti sobě, vůči němu,

se 4.pádem se spojují předložky mimo, na, nad, o, ob, po, pod, pro, přes, před, s, v, za, složené předložky, např. mimo obsluhu, na kraj lesa, nad terasu, kdo s koho, za peníze,

s 6.pádem se spojují předložky o, při, na, po, v, např. v knihovně, při těle, na plovárně, po jídle,o tobě,

se 7.pádem se spojují předložky nad, pod, před, s, za, např. nad řekou, pod lipami, před dovolenou, s radostí, za penězi.

Některé předložky mohou mít kvůli snazší výslovnosti dvojí podobu: z/ze, s/se, k/ke/ku, v/ve, nad/nade, pod/pode, před/přede, bez/beze, od/ode, přes/přese. Např. k tobě,ke stromu, ku příkladu.

V 7.pádě se užívá vždy předložka s, např. s přáteli, s programem, s úsměvem.

Ve 2.pádě se užívá většinou předložka z, např. z očí, z kamene, z talíře. Chceme-li v písmu rozlišit směřování z povrchu pryč od směřování zevnitř, můžeme při směřování z povrchu pryč užít předložky s, při směřování zevnitř předložky z, např. se skříně (z povrchu), ze skříně (zevnitř).

Ve 4.pádě se předložka s užívá jen ve výrazech být s to, kdo s koho.

Předložka kromě se pojí s 2.pádem, předložka mimo se 4.pádem, např. kromě osobních automobilů, mimo osobní automobily.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *