Citoslovce

CITOSLOVCE vyjadřují bezprostřední reakci na různé podněty (nálady, city nebo vůli mluvčího), napodobují různé zvuky. Jsou neohebným významově nesamostatným slovním druhem. Nebývají žádným větným členem.

Označují city, pocity, nálady, hodnocení, např. hurá, sláva, jú au, ouvej, ach jo, mordyje, hrome, hernajs, kčertu, probůh, panenko skákavá, ježíšikriste, ježkovy voči, jémine, páni, heleme se.

Navazují kontakt a vyjadřují vůli mluvčího, obracejí se ke zvířatům, např. hej, haló, člověče, panečku, dívej, pozor, na, marš, ven, hej rup, hybaj, viď, že ano, na pipipi, na čiči, prr, čehý.

Napodobují zvuky, např. žbluňk, klap, bác, břink, prásk, hepčí, haf-haf, méé, bú, vrkú.

Jestliže stojí citoslovce ve větě samostatně, oddělujeme jej čárkou, např. Na, vezmi si buchtu. Byl jsem u moře, heč.

Pokud je citoslovce výjimečně větným členem, čárku se neodděluje, např. Z řad diváků zaznělo několikrát hlasité fuj. (fuj = podmět) Čáp klap klap zobákem. (klap klap = přísudek) V trávě jsem zaslechl tichounké píp. (píp = předmět)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *